Druhým závodem letošní sezóny byl Šplh schodištěm, který pořádal 28. února Sokol Pražský v první historické sokolovně, spojené se jmény Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera. Sokolovna se nachází v Praze, nedaleko Národního muzea.
Jak už název napovídá, závod se odehrává uvnitř schodiště, což vytváří velmi specifickou atmosféru. Diváci stojí okolo celého prostoru schodiště a mají závodníka během celého pokusu téměř na dosah. Díky tomu je závod mimořádně atraktivní a fandění je velmi hlasité.
Závod se konal pouhé tři týdny po předchozím Memoriálu Karla Hofmana, a proto jsem neočekával výrazné zrychlení. Realita ale byla jiná. Nevím, jestli to bylo „nižší gravitací“, rychlejším lanem, nebo prostě dobrým dnem, ale všechny své pokusy jsem dostal pod hranici 7,7 s. Nejrychlejší z nich měl hodnotu 7,46 s, což znamená zlepšení oproti předchozím závodům o 0,79 s.

V konkurenci 23 závodníků jsem obsadil parádní 6. místo.

Sezóna ale pokračuje dál a už za tři týdny mě čeká jeden z nejprestižnějších závodů – Memoriál Bedřicha Šupčíka. Na tomto závodě se vyhlašuje Klub Bedřicha Šupčíka, do kterého mohou vstoupit pouze závodníci, kteří překonají historický čas 7,2 s, který Bedřich Šupčík předvedl v roce 1924 při svém zlatém olympijském výkonu.
Ještě nedávno jsem si myslel, že na atak této hranice budu připraven nejdříve příští rok – tedy pokud vůbec někdy. Po posledním závodě se ale zdá, že by šance mohla přijít už letos. Teď bude záležet na formě, přípravě a možná i na troše šplhačského štěstí, jestli bude stát na mé straně.