Třetím závodem letošní sezóny byl legendární Memoriál Bedřicha Šupčíka, který se konal 21. března v Příbrami. Tento závod má oproti ostatním Velkým cenám několik specifik. Závodníci šplhají paralelně vedle sebe na dvou lanech současně, každý má pouze dva pokusy a jen deset nejrychlejších postupuje do finále, kde mají možnost třetího pokusu.
Ovšem hlavní výjimečností závodu je možnost poměřit se virtuálně s naším jediným olympijským vítězem ve šplhu na 8m laně Bedřichem Šupčíkem, který na olympijských hrách v Paříži v roce 1924 zvítězil časem 7,2 s. Letos se konal již 32. ročník a za celou historii dokázalo tento čas překonat pouze 42 závodníků. Nejstaršímu z nich bylo v době vstupu do Klubu Bedřicha Šupčíka 32 let.
Závodně šplhám necelé dva roky, a proto jsem tento výkon dlouhodobě směřoval spíše až na příští sezonu. Před třemi týdny se mi ale na závodě Šplh schodištěm podařilo posunout osobní rekord na 7,46 s, takže se ve mne probudila naděje, že bych mohl hranici pokořit už letos. Z minulého ročníku jsem však věděl, že mi místní lano příliš nesedí — tehdy jsem zapsal čas 10,21 s.
Oproti minulému roku jsem se výrazně zlepšil a letos zašplhal za 7,97 s. Ke vstupu do Klubu Bedřicha Šupčíka mi tak chybělo 0,77 s. Tento výkon stačil na celkové 13. místo z 34 závodníků.
V příštím roce se chci zaměřit především na rozvoj absolutní i dynamické síly. Uvidíme, zda se mi podaří i ve 40 letech ještě zrychlit natolik, abych se jako historicky nejstarší šplhavec stal členem Klubu Bedřicha Šupčíka.